Zahraniční praxe – žáci SPŠ a VOŠ Písek v projektu Leonardo da Vinci

20 žáků třetích ročníků ze Střední průmyslové školy Písek absolvovalo projekt Využití VKV pásma pro radiový rozhlasový přenos. Projekt se uskutečnil v České republice, v Německu a v Norsku.

Odbýt si svoji školní provozní praxi v zemi stovek fjordů, dřevěných domů a nádherné přírody, ve státě s vysokou životní úrovní, v kraji, kde slunce zapadá pouze na dvě hodiny? Projekt v rámci programu Leonardo da Vinci Evropské unie, do kterého se zapojilo 12 studentů SPŠ a VOŠ Písek, nám to umožnil. Díky němu jsme mohli alespoň částečně poznat Norské království, jeho přírodní a historické bohatství i styl života a povahu zdejších lidí.

Tématem našeho projektu, na jehož organizaci se podílela paní Ing. Marie Kábová, bylo využití VKV pásma pro přenos signálu a monitorování situace v Norsku, České republice a Německu, kam odjela osmičlenná skupina našich spolužáků s panem učitelem Mgr. Filipem Rádrem. Naši norskou skupinu měli na starosti pan Bc. Miroslav Široký, DiS. a paní Mgr. Martina Žáková. Ještě je třeba podotknout, že němečtí studenti u nás byli před několika týdny.

Nejslabším článkem našeho projektu byla cesta. Dlouhé hodiny strávené v autobuse i na trajektu byly velmi náročné, ale vyplatilo se to! Již při našem příjezdu na internát v areálu školní zemědělské farmy, nám bylo jasné, že měření signálů ve zdejší kopcovité krajině sice nebude jednoduché, avšak výlety do okolní přírody budou příjemné a zdravé.

Přivítání s ředitelem místního školního komplexu se obešlo bez jazykových problémů, neboť téměř všichni Norové umí bezvadně anglicky. Ať potkáte na ulici manažera, nebo popeláře, hovoří s vámi s výslovností rodilého Angličana, avšak přiměřeně rychle a především zřetelně. To, že všichni Norové ovládají angličtinu, je výsledek nejen výuky ve škole, ale především pravidelného sledování anglicky mluvených filmů a televizních pořadů. Problémy s porozuměním tedy nenastaly.

Po první noci, během které nám ještě pořádně nestihlo vytrávit po vydatné večeři v hotelu, jsme měli volný den, abychom si odpočinuli po náročné cestě. Další den nás pan ředitel vzal svým mikrobusem na vyhlídkovou jízdu po okolí. Díky němu jsme zhlédli historické dřevěné domečky s lidovou architekturou, fascinující vodopád i již méně fascinující výhled do husté mlhy z vysokého kopce. Nejzajímavější byla návštěva velké dřevěné vily z roku 1890, kterou si nechal postavit majitel místní pily jako letní sídlo. Tato „chatička“ má 40 pokojů a 600 metrů čtverečních obytné plochy. Průvodkyně nám vyprávěla pár zajímavých příhod z pohnuté historie tohoto domu a po upozornění na občasný výskyt duchů jsme si prohlédli výstavu pohádek, která se v tomto domě v současné době nachází.

Prvních pět dní našeho pobytu nám sice počasí příliš nepřálo a kamkoliv jsme šplhali, abychom se rozhlédli, byla jen mlha, nebo pršelo, ale přesto jsme neztráceli optimismus a projekt nás bavil. Pravdou je, že po fyzicky náročném výstupu na obří skokanský můstek nás pohled do husté mlhy poněkud rozesmutnil, ale naše víra ve zlepšení stále přetrvávala. Také se nám to vyplatilo, protože od následujícího dne jsme si již mohli až do konce pobytu užívat krásné letní počasí, zatímco v srdci Evropy pršelo a hrozily povodně. Ať už byly cílem našich výletů fjordy, moře nebo jenom nejbližší kopec, doprovázelo nás sluníčko.

Všechny nás velmi uchvátilo hlavní město Norska – Oslo. Když jsme tuto metropoli spatřili ze skokanského můstku na kopci Holmenkollen, který kandiduje na pořádání světového šampionátu v severské kombinaci v roce 2011, připadalo nám, že vidíme les. V Oslu lidé nebydlí v panelových domech ani v činžácích, Oslo je město plné stromů, mezi nimiž se nacházejí rodinné domky se zahradami. V Oslu není nouze o krásné parky s rozličnými fontánami, květinami a spoustou soch. My sami jsme navštívili Vigeland Sculpture Park, ze kterého se nám ani nechtělo odejít. Město s tak svěžím vzduchem u nás zřejmě nenajdete.

Nejsilnějším zážitkem však byl náš výlet na západní pobřeží. Strávili jsme téměř 20 hodin v autobuse, abychom po více než dvouhodinovém výstupu na úplný vrchol hory Preikestolen spatřili úchvatný výhled do Lysenfjordu, výběžku moře, obklopeného vysokými horami, na jejichž vrcholcích i v červnu svítí bílý sníh. Později jsme sestoupili na skalní plošinu o pár desítek metrů níže. Podíváte-li se přes její hranu, 600 metrů kolmo pod sebou spatříte moře. Při tomto pohledu nám běhal mráz po zádech.

Během našeho téměř třítýdenního pobytu ve Skandinávii jsme si na místní prostředí a jeho obyvatele tak zvykli, že by tam leckdo z nás klidně zůstal. Z Norska jsme si s sebou odvezli kromě spousty naměřených hodnot, grafů a poznatků z oblasti bezdrátového přenosu signálu také několik tisíc fotek a především mnoho hezkých zážitků, které se mnohokrát za život neopakují.

Martin Jelič, student třetího ročníku SPŠ a VOŠ Písek