DENÍK  Z  NORSKA


 
PO 4.10.1999
(T. Málek)
V 8.00 měli všichni účastníci sraz před školou, kde se společně s rodiči rozloučili a nasedli do minibusu, který nás měl dopravit dlouhou cestou až do dánského přístavu Fredrikshavnu. Přes Prahu, Teplice a hraniční přechod Cínovec jsme přejeli do Německa. Projeli jsme kolem Berlína, přes Drážďany a Hamburg směrem k dánským hranicím. Jízda trvala mnoho hodin a všichni již netrpělivě čekali až dojedeme do  dánského přístavu jménem Fredrikshaven. Po dalších šesti hodinách jsme se konečně radovali z konce vyčerpávající jízdy minibusu, když zastavil v očekávaném přístavu. Byli jsme tam o něco dříve, a tak jsme čas do odjezdu trajektu směr Oslo vyplnili posilujícím spánkem. 
ÚT 5.10.1999
(T. Málek)
Probudili jsme se okolo sedmé hodiny v autobuse na moři právě vycházelo slunce, bylo třeba počkat na trajekt, který odjížděl v 9:30. Z prvu jsme měli problémi s lístky, ale poté jsme nastoupili na trajekt jménem STENA SAGA od společnosti STENA LINE, jeho parametry jsou: délka 166m , šířka 28m , hmotnost 33750 t, max. rychlost 21 uzlů a maximální počet pasažérů je 2000. Toty je druhý největší trajekt společnosti STENA LINE. Od břehu jsme odrazili v 9:45 a cesta trvala přibližně 8,5 h , v 18:00 jsme již byli v Oslu , kde již čekala Christine a řidič Hallvard s minibusem. Tím  jsme odjeli do norského města Amotu.Nejprve jsme si prohlédli internát a ubytovali se načež přišla dobrá večeře. Cesta do Norska trvala celkem 36 h z toho 27 h autobusem a 9 h trajektem. Během cesty jsme udělali celkem 5 zastávek na cestě bylo spoustu zábavy. 
 

Trajekt společnosti STENA LINE

Pohled na přístav Frederikshavn (Dánsko)

Naše malá sešlost na trajektu před odjezdem do Norska
 
ST 6.10.1999
(P. Chval)


   Vstávali jsme v sedm hodin. Poté jsme se odebrali na snídani. V Norsku mají při jídle zcela jiné zvyky.  Po snídani jsme minibusem odjeli do školy Rosthaug,
 navštívit studenty, seznámit se s některými učiteli a prohlídnout si areál školy. Zavítali jsme i do knihovny, kde nás zaujal velký globus.Poznali jsme norského učitele, který znal naší zemi a trochu i jazyk. Jmenoval se Jan Vidar Haraldsen. Bylo to velmi krásné setkání. 
  Jejich třídní učitelé (Tony Hansen a Tor Justad Johansen) udělali skupiny ze dvou našich studentů a dvou norských studentů. To bylo v počítačové učebně. Ve 4
 hodiny odpoledne pro nás Christine přijela a po obědě jsme se vydali navštívit skokanský můstek. Je to největší skokanský můstek na světě. Bylo to opravdu velmi zajímavé.Pod můstkem je starý kostel, ve kterém byl nalezen starý Vikingský znak, dle kterého je zhotovena vlajka hostitelské školy. V sedm hodi jsme se vrátili na hotel, kde na nás již čekala večeře.Po večeři js

me hráli billiard a psali projekt. Po té jsme konečně šli do postele. 

Celá skupinka účastníků projektu 1999 před hostitelskou školou

ČT 7.10.1999
(M. Trávníček)
Vstávali jsme v 7 hodin. Po umytí a uklizení našich pokojů jsme šli na snídani do sousední budovy. Byla to pro nás velmi zajímavé jídlo. Někdo si dal corn flakes s jamem a mlékem, někdo měl chleba s máslem, salámem a sýrem. K pití jsme si vybírali mezi mlékem, džusem a kávou. V 8:15 pro nás přijela Christine minibusem a odvezla nás do školy. Tam jsme vytvořili pracovní skupiny a hovořili o projektu. V Norsku mají velký energetický problém. Např. U dveří a v bytě mají malé lampičky, které nikdy nevypínají. Je to velmi nehospodárné. Odpoledne jsme měli malý výlet po okolí Amotu. Jeli jsme minibusem s Christine. Ona je špatná řidička, ale je s ní legrace. Nejprve jsme se jeli podívat na nevětší můstek na světě. Byl to bláznivý pohled dolů. Viděli jsme Amot, Vikersund a jezero Tyrifjorden. Udělali jsme si tam mnoho fotek. Od Christine jsme se dozvěděli, že zde bude mistrovství světa v lednu 2000. Když jsme se dostali dolů a nasedli do minibusu, jeli jsme se podívat na některé malé elektrárny. Byly to Ramfoss, Grandfosen a Haugfoss. Nejzajímavější byla elektrárna Haugfoss. Je to jedna z nejstarších elektráren v Norsku. Nyní slouží pouze jako skanzen a tu hezký vodopád. Po prohlídce jsme se vrátili zpět na ubytovnu, kde jsme měli připravenou večeři. Byl to pěkný den.
 

Skokanský můstek

Vodopády Honeffos (jedna z nejstarších vodních elektráren v Norsku)

.

PÁ 8.10.1999
(M. Trávníček)
Dnes jsme opět vstávali v 7 hodin. Po ranní hygieně a uklizení jsme šli na snídani. Bylo přichystané zase to samé co včera ráno a večer. To nás nepotěšilo, jelikož nám moc norské snídaně nechutnaly. Před osmou hodinu na nás čekal minibus, který nás dovezl před sportovní halu u školy. První dvě hodiny jsme měli tělocvik. Po převlečení a upravení “národních“ dresů, jsme přišli na hřiště. Nejprve jsme hráli basketbal. Bylo to zajímavé, protože jsme hráli bez pravidel. Pak přišel na řadu fotbal. Když tělocvik skončil, přesunuli jsme se zase do školy. Měli jsme hodinu angličtiny. Povídali jsme si o ČR a o Písku. Ukázali jsme mu fotky Písku. Říkali jsme jim česká slova a Norové je opakovali. Pak byla volná hodina a my jsme pracovali na Internetu. Poté jsme se rozdělovali tak, jak jsme měli bydlet u norských studentů. Byla to velká loterie, protožejsme se neznali a nikdo nevěděl ke komu půjde. Po rozdělení jsme se krátce seznámili a čekali na řidiče, až nás školním minibusem rozveze domů. Okolo jedné hodiny odpoledne jsme byli každý v norské rodině. Tím pro nás skončil společný týden. 


Školní minibus (náš malý dopravce)

SO 9.10.1999
(J. Mitaľ)
Víkendovou sobotu trávil každý student z naší skupiny již u "svého" studenta. Ale ani v Norsku nemůže být jediný den, kdy by jsme se nesešli. A proto i v sobotu tomu nemohlo být jinak. Proč? Protože norští studenti pro nás připravili velkolepou párty u jednoho z jejich studentů. Vše vypuklo kolem 8:00 hodiny večerný, kdy jsme se pomalu začali scházet nedaleko za Amotem v domě Vidara Hartze. Zde byla připravena ta velká sobotní mezinárodní (česko - norská) párty. Z počátku to nevypadalo moc jako párty, ale s přibývajícím časem a s hladinou krvi v alkoholu (myšleno obrazně) se zvedala nálada obou skupin. Neustále se konverzovalo o různých tématech a bez povšimnutí nemohlo samozřejmě zůstat ani návštěva ženské norské populace. Připraveno bylo i něco k zakousnutí formou pizzy a dostatek bylo i všeho nealka pití. Nikdo se neochýstal a to bylo dobře. Celým domem se linuly tóny rychlé taneční hudby, kterou občas vystřídal rokový nebo repový styl. Vše doprovázela diskotéková světla a parket byl neustále obsazený. Dobrá nálada vydržela po celou dobu párty a čeští studenti předvedli, jak se umí při takových událostech velice dobře bavit. Všechno však musí jednou skončit a to se nevyhlo ani naší párty, která utichlo kolem 2:30 hodiny pozdě večer. Studenti se opět podle rozdělení rozešli do svých domovů a uložili k těžkému spánku. Tato párty patřila kjednomu z nejlepších okamžiků z naší cesty. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří se na realizaci této párty podíleli, zvláště pak rodině VIDARA HARTZE u něhož se celá párty konala. Ještě jednou velice děkujeme !!!
 

Párty se pomaluji rozjíždííííííí !

Tak schválně? Kdo je Čech a kdo Nor?
NE 10.10.1999
(J. Mitaľ)
Nedělní ráno bylo pro spousty studentů již pozdním odpolednem. Všichni museli dospat včerejšívelkolepou párty, která se protáhla až do pozdních večerních hodin. Počasí bylo opět nezvykle nádherné a proto bylo spousty možnotí, jak strávit zbytek víkendu u norských studentů. Vše bylo individuální a závyselo na fantazii a možnostech norských studentů. Naše malá skupinka se sešla na ubytovně kolem 20:00 hodiny večerní. Společná večeře, kterou jsme si připravili sami v přízemních místnostech ubytovny se po krátké chvíli změnila na velký debatní kroužek. Vyměnili jsme se vzájemně veškeré zážitky, které jsme o víkendu prožili a s hlédli jsme i záběry natočené naší videokamerou. A dá se říci, že jich určitě nebylo málo. Každý z nás proži vážně nádherný víkend. Panovala skutečně dobrá nálada, kterou ještě doplňovaly vtipné poznámky. Kolem 22:00 hodiny jsme se po skupinách rozešli na pokoje, kde následovala večerní hygiena, neustále doprovázena zážitky a smíchem. 22:30 konečně celá ubytovna utichla. Jelikož jsme byli po uplynulých dvou dnech velice vyčerpáni, museli jsme doplnit náš fyzický a psychický potenciál a nabrat síly do následujícího týdne, v kterém nás čekala další práce.
PO 11.10.1999
(L. Šašková)

Ach jo, zase vstávat, bohužel to se nezměnilo vstávat po víkendu V Norsku nebo v Čechách. Dnes máme zase jednu z vodních elektráren, ale až po snídani  v 8 hodin si  nás vyzvedne náš autobus a pojedeme do Amotu pro naše norské přátelé. Cestu jsme si  krátili opět pokoušením o navázání komunikace, ale vypadalo, že Norové si budou raději poslouchat diskmena, ale mi se nenechali tak jednoduše odbýt. A někoho od nás napadlo hrát hru hádání osobností. Norové se chytli a zazněla taková jména jako Clinton, Lewinská, M.Jackson,…Překvapilo mě, že neznali našeho dominátora Haška, ale Nagano jim něco říkalo.
V elektrárně Hunderfossen ( velikost – 46m, capacita – 116MVA )  se nás ujal pan Nils Selvik, který nás provázel touto né příliš velkou elektrárnou a opět nám podával veškeré informace o této vodní el. Viděli jsme např. řídící centum, kde jsem si na simulátoru zkoušeli řízení v off-line modu turbíny a simulování různých chyb. Byla to velice zajímavá práce. Při simulaci poklesu tlaku na mazání kluzného ložista spadl rychlouzávěr a spostily se brzdy na dobžďování otáček. Všem se řízení zdálo jako lehká věc, ale ve skutečnost je to velice náročná práce. Dále jsme navštívili informační centrum a výrobnu el. energie. I zde jsme si mohli vzít spoustu propagačních materiálů. Překvapilo mě, že ve všech el. jsme mohli volně fotit. Po večeři jsme se s Christyne jeli do Dammeru do kina, kde jsme si vybrali film 13.Bojovník (u nás tento film nyní dávají pod názvem Vikingové). Protože do začátku filmu zbývala asi hodina, mohli jsme si volně prohlídnou město. Na filmu jsem byla i v ČR.


Poutací plakát v kině

Fantastická kaskáda  Kongffos
ÚT 12.10.1999
(R. Kamiš)
Ráno  jsme  vstali v  7 hodin, provedli  ranní hygienu a šli jsme se nasnídat. Po snídani v 8 hodin pro nás přijeli norští studenti s dvěma autobusy  a jeli jsme do Lillehammru, asi po 1 a půl  hodině cesty jsme zastavili na parkovišti , abychom se nasvačili. Do Lillehammru jsme přijeli asi kolem 11 hodin dopoledne a hned po příjezdu jsme navštívily Energy Centrum, které bylo umístněno ve Famili Parku, kde pro nás byla přichystána přednáška o vodních elektrárnách, nejdříve zaměstnanec Energi centra mluvil všeobecně o vodních elektrárnách a poté nám pustil video a vlivu elektráren na životní prostředí. Po přednášce jsme se šli podíval do muzea, které bylo součástí Energy Centra.V muzeu jsme viděli spoustu zajímavích věcí například, že světelná zářivka může svítit bez připojení elektrického proudu, nebo jsme zde také viděli simulaci funkce vodní elektrány, na tomto modelu byla velmi dobře popsána funkce vodní elektrárny, simulace začala tím , že nad nádrží začalo pršet a elektrárna začla pracovat, po chvíli se rozsvítily světla v rodinných domech a když elektrárna přestala pracovat byl naznačen přírodní koloběh vody a opět se všechno opakovalo. Celá tato simulace trvala asi 10 minut. Když jsme si vše v muzeu důkladně prohlédli prošli  jsme celí zábavný park. Asi po dvacetiminutové prohlídce jsme jeli do olympijské vesničky Lillehammer, kde jsme navštívili olympijské centrum, Hocken Holle a další zajímavosti týkající se olimpijských her v roce 1994.Po této prohlídce jsme se jeli ubytovat do chatek na svahu sjezdovky nedaleko Lillehammru, které byly vystavěny pro olimpijské hosty.V chatkách jsme byli rozděleni do skupin, které nám byli řečeny ve škole, vždy na jedné chatce byla jedna dospělá osoba.Po ubytování jsme jeli na večeři do místní pizzérie, kde jsme dostali vynikající jídlo.Po večeři jsme chvíli poseděli a blíže se seznámili  s norskými studenty.Kolem 10 hodiny večer jsme se vrátili do chatek.Po té co jsme se osprchovali jsme chvíli poseděli u televize a napsali pohledy přátelům a rodinám do České republiky jsme šli spát 


Olympijské centrum v Lillehammru


Skokantský můstek v Lillehammeru

 

ST 13.10.1999
(R. Kamiš)

Ráno jsme vstali v 8 hodin a po ranní hygieně jsme si šli připravit snídani z potravin, které jsme si přivezli sebou. Po snídani jsme jeli bez norských studentů na vodní elektrárnu Hunderfosen nedaleko Lillehamru. Pracovník elektrárny nás seznámil s celou strukturou elektrárny a postil nám video o této elektrárně , potom jsme šli na prohlídku elektrárny, nepříjemnou zprávou pro nás bylo , že výtah k vodním elektrárně nefunguje, takže jsme museli jít pěšky podzemním tunelem.Když jsme dorazili do elektrárny nejdříve jsme si prohlédli ovládání celé elektrárny, potom jsme se šli kouknou přímo k turbínám.Když jsme si vše prohlédli šli jsme opět tunelem ven.Pracovník nás zavedl zpět do promítací místnosti a ukázal nám komunikaci mezi turbínou a řídícím centrem. Většina z nás si opět vyzkoušela řízení turbíny a chod cele elektrárny. Získali jsme opět nové a cenné informace o kominikaci. Práce to byla zábavná, ale příliš náročná. Byly to dva počítače přopojeny přes UV port. První byl turbína a druhý představoval řídící centrum. Pracovník simuloval jednotlvé chyby a zajímalo ho naše reakce. Většinou byl spokojený, ale občas se i pobavil. Po té co jsme se rozloučili s pracovníky z elektrárny jsme se vrátili do chatek, kde zatím co  jsme byli pryč norští studenti připravili vše na odjezd do Amotu. Cestou domu jsme se zastavili v továrně na výrobu digitálních zařízení, v tomto podniku sme si mohli vyzkoušet jak se kontroluje konečný výrobek, celá kontrola zpočívala v tom že do výrobku byli přivedena data a výstup byl napojen na počítač, kde se na monitoru vypisovali stavy na výstupu.Zde jsme byli rozděleny do tří skupin a vždy každé skupině byl přidělen jeden průvodce, který nás provedl po celém areálu továrny a šli jsme do zasedací místnosti v tomto podniku, kde jsme dostali malé občerstvení a jeden z průvodců přednášel statistiky výroby elektronických zařízení.Po návštěvě podniku jsme se vydali na cestu zpět a do Amotu jsme přijeli okolo 17 hodiny. Hned po příjezdu jsme se šli navečeřet a po večeři někteří  odpočívali, hráli stolní tenis, kulečník, nebo dopracovávali projekt. 


Letecký záběr na komplex vodní elektrárny Hunderfossen

No není ta příroda nádherná ?
ČT 14.10.1999
(T. Málek)
Jako každé ráno jsme se v sedm hodin odebrali na snídani. Poté pro nás přijel minibus a tradičně jsme odjeli do školy.Tento den jsme ve škole strávili společně s norskými studenty . První čtyři vyučovací hodiny nás měl na starosti Tony a po té učitel angličitiny jménem Ole.  S tonym jsme měly měření elektrických obvodů. Nejprve jsme ale byli nuceni tyto obvodu opravit. Byl velice překvapený, jak jsme zruční po stránce manuální a překvapila ho znalost součástek nazpaměť. Po opravě jsme se konečně dali do měření. Připojili různé měřící přístoje a hodnoty zapisovali do tabulek. Hodina angličtiny připomínala spíše tiskovou konferenci, do které jsme setaké úspěšně zapojili. Norské studenty zajímalo vše o České republice. Většina z nich ani nevěděla, že něco takového existuje. Učitel nás pochválil za znalost angličtimy a popřál nám příjemný zbytek naší stáže. S prací ve škole jsme skončili okolo půl druhé odpoledne. Hned na nás čekala dobrý, teplý oběd. V pět hodin jsme odjeli s Tonym na nedaleký plavecký stadion ve Forume. Na jeho návštěvu jsme se velice těšili, protože jsme si chtěli po náročném dnu odpočinout a trochu relaxovat. Na plavečáku nás to velmi bavilo, kromě plavání jsme využili sauny, tobogánu a perličkové koupele. Návštěva plaveckého stadionu trvala asi tři hodiny a tak nám velmi vyhládlo. Proto jsme nepohrdli malou svačinkou formou velkého hotdogu. Užili jsme si spoustu legrace i s místními norskými návštěvníky tohoto stadionu. Hned po odchodu z plaveckého bazénu jsme se šli podívat na výrobu ledové plochy na atletickém stadionu, která je v zimě určena pro rychlobruslaře. Bylo to velmi zajímavé a nikdy jsme podobnou  věc neviděli. Kolem osmé hodiny pro nás přijela Christine a po půl hodině trvající cesty jsme opět byli na ubytovně. Dnes jsme již neměli síly na žádné turnaje ve stolním tenise a biliardu. Proto jsme se mohli plně věnovat práci na našem projektu. Příprava trvala do pozdních hodin a tak s usínáním jsme neměli problémy. Kolem půlnoci již všichni spali.

Bublinková koupel  osvěžující naše zmožená těla (bulbubublu)

 

PÁ 15.10.1999
(J. Mitaľ)
Nastal pátek a téměř celý se shodoval s pátek s minulého týdne. Ráno po snídani již na nás jako každý den před ubytovnou čekal školní minibus, který nás odvezl do Rosthaoug Vigerhende Schole v Amotu. Jeli jsme opět rovnou do tělocvičny, protože nás čekaly dvě hodiny telesné výchovy s naší elektronickou třídou. Zahájili jsme ho malou rozcvičkou a následovl basketbal a opět malý fotbal, který jsme bez problémů měli celou dobu bezpečně pod kontrolou. Po sprše nás čekala čtvrtá vyučovací hodina. Byla jí angličtna. Dnešním tématem byla bezpečnost práce na pracovišti a standartní ochranné značky, kterou tuto bezpečnost musí doprovázet. Celá práce byla doprovázena nahrávkou na kazetové pásce a komentářem bezvadného učitele angličtiny. Zapojili jsme se do výuky a byli na nás kladeny stejné nároky jako na norské studenty. Nejprve jsme uslišeli text, který trval přibližně 30 munut, poé následovaly otázky a s tím spojené úkoly. Odpovědi se nahrávaly na kazetu aby jsme slyšeli naší výslovnost. Pak nám byly zděleny správné odpovědi a my jsme vyhodnotili naše chyby. Byli jsme tak na stejné úrovni jako norští studenti. V další hodině jsme se opět rozdělili do skupin, protože se blížil víkend a měli jsme opět spát v rodinách u Norských studentů. jelikož jsme je již velice dobře znali a ne jenom ze školy, ale také z našich vyprávění, věděli jsme, koho si vybrat. Proto se tentokrát rozdělení obešlo bez drobných hádek a sporů. Opět kolem 13:00 hodiny polední jsme se rozloučili a postupně jsme odjeli do rodin v centru nebo okolí Amotu. Další víkendový program byl již úplně individuální a závisel jedině na nás samotných a na možnostech a fantazii jednotlivých Norských studentů. Mohli jsme si však předem říci: "Hurá na víkend, určitě se nebudeme vůbec nudit!".


Vodopády při vjezdu do Amotu

SO 16.10.1999
   (P.Kuda)

Víkend jsem strávil u chlapce jménem Per Gunnar Valstad, který bydlí asi třicet kilometrů od Amotu na samotě u lesa. Jejich dům je obklopen nádhernou pannenskou přírodou. Sobotní ráno bylo jedno z nejhezčích, které jsem zde zažil. Slunce již bylo na obzoru, když jsem se konečně vyhrabal z postele. Zasedl jsem tedy s Perem ke snídani, která byla nádherně připravena na ručně vyřezávaném stole. Ke snídani jsme měli chléb, sýr, mléko,čaj a různé druhy salámů a jiných uzenin. U snídaně jsem si popovídal s Perovou matkou, která uměla velmi dobře anglicky. U snídaně jsem také na moment poznal Perova otce, který se právě chystal na lov skolit nějakého metrákového soba. Ihned po snídani jsem šel s Perem na procházku okolní přírody. Procházka zabrala opravdu mnoho času a tak jsme se vrátili až k obědu. Po té jsem se seznamoval s norskými zvyky a vzájemně jsme se učili naše jazyky. Večer jsme strávili prací na počítači a občasným sledováním televize, hlavně kopané. Byl jsem unaven a tak jsem ulehl do postele již v půl jedenácté. 

Pohled na krajinu

 
 
 
NE 17.10.1999
(P. Kuda)
V tento den jsem vstal poněkud později než obvykle. Po snídani jsme nevěděli co budeme dne dělat. Nakonec přišla Perova matka s návrhem udělat si malý výlet do hor, nedaleko vzdálených. Tento nápad se všem zalíbil atak jsme po obědě vyrazili na výlet. Počasí nám opravdu přálo a tak byl z vyšších poloh velmi překrásný výhled na okolní krajinu. Celý den jsme tedy cestovali po horách a kochali přírodními krásami. Po příjezdu spět domů jsme ještě chvíli konverzovali a sledovali televizi, protože se tento den jela jedna z posledních cen formule 1. Bylo to zajímavé a mezi mnou a Perem bylo jisté rivalsví, protože jsme každý fandili někomu jinému. Televize zabrala celé odpoledne a tak mne po večeři, ke které bylo velmi chutné sobí maso mne perova matka odvezla spět na ubytovnu v Amotu. Celý večer jsme strávili vyprávěním zážitků z víkendu.


 

Krajina z výletu

PO 18.10.1999
(L. Šašková)
Ráno po naší obvyklé snídani jsme se vydali na výlet s našimi  norskými přáteli. Cíl  naší cesty byl jasný, za dvě hodiny máme dorazit do jedné z největších vodních elektráren v Norsku NORA 1 (pig.1), kterou vlastní největší společnost STATKRAFT. Asi o dvouch hodinách jsme dorazili k elektrárně a asi nikdo neodolal vyfotit se u sochy (pig.2). Potom se nás ujal Nor určen pro styk s veřejností pan Erik Nokleby, který nás prováděl vodní elektrárnou NORA 1. Zavedl nás nejen do řídícího centra, ale i do výrobny el.. energie (fig.3) dá se říct, že jsme elektrárnu prošli téměř celou. Mohli jsme se na coko-li zeptat a on nám ochotně odpovídal na veškeré naše otázky. Zde jsme v praxi mohli vidět odstanění kavitace z lopatek turbín. Byla to práce náročná a proto nás blíže nepustili, abychom se nezranili. Dva muži omocí vysokofrekvenční cívky zkoumali povrch a vnitřní strukturu materiálu. Poté zabrušovali a vylazovali případné poruchy na lopatkách turbíny. Tato práce nás velmi zaujala. Poté nás Zavedl do reprezentační místnosti, kde nám ukazoval na melotaru veškeré vodní el., které vlastní společnost STATKRAFT a uváděl nám o nich základní informace např. výkon ( 90MW ), rozlohu el. ( 585m ), produkci ( 290GWh ) Po skončení exkurze nás norští studenti opustili (vydali  se na zpáteční cestu) a my jsme se vydali zpáteční cestou přes hory, čož byl zvláště pro mě nádherný zážitek. Věděla jsem, že Norsko má nádhernou přírodu a nyní jsem se o tom mohla na vlastní oči přesvědčit.Večer po večeři jsme si vychutnávali společného volna a dole ve společenské místnosti pouštěli videokazetu, kterou jsme natočili během dnešního dne a očekávali jsme příjezd pani Kábové, pana Sobíška a slečny Kohoutové z  naší školy. Přijeli celý ospalý a plni dobré nálady asi po 22 hodině.
 

Strojovna jedné z elektráren

Spádové trubky zásubující elektrárnu vodou

Socha pře elektrárnou Nora 1
ÚT 19.10.1999
(R. Kamiš)
Ráno jsme vstali v 7 hodin a šli jsme na snídani , po snídani pro nás přijela Kristýna a jeli jsme do školy. Ve škole jsme zpracovávali projekty, použili jsme katalogy, které jsme získali na praxi v elektrárnách, dále pak výpočetní techniku a některé informace našli na Internetu. Někteří z nás uplatnili znalost jazyku pro programování internetových stránek, další pak program FrontPage Ve 12 hodin jsme hráli fotbalové utkání s Norskými studenty, museli jsme se na toto důležité mezinárodní utkání připravit. Utkání se hrálo ve školní tělocvičně, která byla hned vedle školy.V šatnách jsme se všichni řádně připravili a také jsme si napsali na čela čísla pro zjednodušenou orientaci.Hru jsme začali dobře, protože po 3 minutách hry jsme střelili první gól (Chval)a než skončil poločas norský brankář musel do brány šahat ještě dvakrát (Hron, Chval) . Druhý poločas jsme dohráli v klidu a dokonce se nám podařilo střelit ještě dva góly (Hron Chval)  po fotbalovém utkání jsme se všichni unavení vrátili  do školy. Ve škole jsme si vylíčili zážitky ze hry.Ve škole jsme byli do 15 hodin a potom jsme jeli  spět na ubytovnu, kde jsme se naobědvali a po malé pauze pro nás opět přijela Kristína a jeli jsme do města Dramen, které bylo asi 30 km od Amotu,do města jsme dorazili asi kolem 17 hodiny.Hned po příjezdu jsme jeli spirálovitým tunelem na vrchol skály, kde jsme měly výhled na celé město.Asi po půl hodině jsme jeli zaparkovat autobus, parkováni ve městě bylo velmi komplikované, ale naštěstí se nám podařilo zaparkovat v centru města.Když jsme zaparkovali šli jsme  do kina koupit lístky na film Runaway Bride. Když jsme koupili lístky šli jsme na náměstí, kde jsme dostali hodinový rozchod, aby jsme nakoupili dárky domu.Kino začínalo v 20 hodin a trvalo asi 1hodinu 30minut.Po té co kino skončilo jsme jeli spět domu do Amotu.V Amotu jsme byli okolo 22hodiny a unavení jsme šli spát. 

Vstupenka do kina
ST 20.10.1999
(J. Hron)
Dněšní vstávání bylo úplně stejné jako ty ostatní. Po ranní hygieně následovala společná snídaně v jídelně. Před ubytovnou na nás kolem 7.45 hodiny čekal již školní minibus, který nás odvezl do školy v Amotu. Ve třídě jsme společně pracovali na projektu. Jako předchozí den. Čeští studenti pomáhali norským a naopak. Připravovala se také závěrečná prezentace celého projektu. Krátce po malém obědě vyrazila naše skupina do malé elektronické firmy, která se nazývala Jacobson electronic. Jedná se o firmu, která se zabývá výrobou elektrotechnických zařízení. Založena byla v roce 1981 a mezi její přední produkty patří hlavně výroba elektrotechnických měřících zařízení, elektronické ovládací panely, nízko a vysoko napěťová zařízení. prohlédli jsme si zde výrobní halu a halu, kde se vyrobená zařízení skladují. V továrně jsme si vykoušeli montování pojistek pro vvn techniky. Také jsme si vyzkoušeli hlídání a simulaci rozpojení a překročení napětí, pro které jsou tyto pojistky konstruovány. Byla to velice záživná a zajímavá práce. Nikomu se nechtělo pryč. Ale konec se neúprosně blížil. Po prohlídce bylo již kolem 15.00 hodiny a proto jsme se s minibusem vrátili na ubytovnu. Po svačině následoval náš volný program, který jsme strávili rúznorodě. někdo se díval na televizi, někdo pracoval na projektu a někteří z nás si vyšli do okolí na malou procházku. Část se dokonce pokoušelo o něco co mělo vypadat jako cvičení. Den pro nás skončil až někdy v pozdně večerních hodinách, do kterých jsme se společně všichni bavili na pokoji.
 
 

Kontrolní panel

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Na obrázku je jeden z kontrolních panelů, které vyrábí firma JACOBSON ELEKCTRONIC. Jeho cena se pohybuje kolem 300 000,- Kč za jeden kus.


 
ČT 21.10.1999
(P. Kuda)

Čtvrtek pro nás začal jako obvykle snídaní v 7.30 hodin. Poté jsme odjeli opět školním minibusem. Celý den jsme společně pracovali na dohotovení celého projektu, protože se již blížil termín, kdy jsme se měli prezentovat před našimi norskými přáteli, před učitelským sborem hostitelské školy a před inspektorkou  Ing. Tatarkovou, která přiletěla ve středu speciálem do Osla z ministerstva školství, která měla patronát nad celým projektem. Připravovala se prezenční místnost, projektor přes který se práce promítaly na zeď a počítač z kterého se natahovaly zpracované projekty do barevného projektoru. Naše kolektivní práce byla velice namáhavá, protože vznikaly drobné problémy s komunikací mezi projektorem  počítačem. Po výměně tří počítačů jsme konečně našly ten správný a instalovali do něj všechny projekty. Díky těmto problémům se náš pobyt ve škole protáhl až na čtvrtou hodinu odpolední. Po malé svačině ve školní jídelně na ubytovně jsme se pomalu připravovali na večerní školní zakončovací párty, kterou pro nás připravili rodiče studentů. Párty začala kolem 7.00 hodiny odpolední a konala se v přízemních prostorách hostitelské školy. Setkali jsme se tu kromě studentů z hostitelské školy také se studenty z Běloruska. Vzájemně jsme si představili kulturu našich zemí, zazpívali jsme si také hymnu hostitelské školy a společně jsme také povečeřeli. Zábava byla opravdu velká, ale stres, který v nás stoupal díky zítřejší prezentaci se na nás začal pomalu, ale jistě projevovat. Proto jsme z večírku také odjeli dříve, abychom si ještě jednou zkontrolovali veškeré práce, odstranili poslední chyby a dostatečně se i vyspali.

Večírek ve škole

PÁ 22.10.1999
(P. Kuda)
Dnešní den jsme nemohli a to z důvodů očekávané konečné prezentace projektu dospat. Po zatím největší ranní hygieně se všichni svátečně oblékli a společně jsme vyrazili na poslední norskou snídani. Jako obvykle po snídani na nás již čekal školní minibus, který nás naposledy zavezl do Rosthaug Videregeande Skole. Čekali tu již i naši norští přátelé, kteří se společně snámi přemístili do prezentační místnisti. V místnistnosti panovala zvláštní nálada, protože kromě učitelského sboru tu ještě dohlížela, pro nás nejobávanější osoba, inspektorka Ing. Tatarková. Vše vypuklo úderem 8.00 hodiny a prezentace se rozjela. Snažili jsme se prezentaci připravit v jaké si hyerarchystické posloupnosti a návaznosti na sebe. Jako první nastoupil Petr Kuda, který všechny seznámil s naším pobytem v Norsku, dále pokračoval Petr Chval následoval Radim Kamiš, Petr Jindra, Tomáš Málek, Jirka Hron, Martin Trávníček, Lucie Šašková, Jan Šefránek a jako poslední, který uzavřel celkovou prezentaci byl Ján Mitaľ. Po prezentaci bylá krátká 10 minutová přestávka a následovalo předávání certifikátů o účasti na projektu od ředitele hostitelské školy. Kolem 10.30 hodin jsme se rozloučili s norskými studenty, udělali jsme si pár posledních fotek s hostitelskou školou v pozadí a se školním minibusem jsme vyrazili na náš poslední výlet směr Oslo. Zde jsme navštívili Vikingské muzeum, muzeum polárních výprav, světoznámí park přesně uprostřed samotného města, kde jsme mohli obdivovat krásné sochy vytvořené pouze od jednoho sochaře. V neposlední řadě jsme nemohli vynechat ani vysněné nákupy. Z Osla jsme odjížděli přibližně kole 19.00 hodiny, ale po cestě jsme navštívili Mc Donald´s, kde jsme se příjemně a velice dobře navečeřeli a návštívili jsme jeden z posledních supermarketů na naší cestě. Domů jsme se vrátili přibližně kolem 21.00 hodin a díky dešnímu zaplněnému dnu jsme po večerní hygieně s bolavýma nohama všichni ulehli. Samozřejmě, protože se jednalo o poslední den pobytu, si před spánkem všichni sbalili věci a již vážně ulehli.
 

Vikingské muzeum v hlavním městě Oslu

Viegelandský park soch, opět v hlavním městě
SO 23.10.1999
(P. Jindra)

 
Den začal jako vždy naším vstáváním v 7:00. Šli jsme na poslední norskou snídani do jídelny internátu, ve kterém jsme byli ubytováni. Snídaně byla jako vždy formou švédských stolů, na nichž si naše skupinka oblíbila především sýr, chutí vzdáleně připomínající ementál. nabrali jsme si i jídlo na cestu. Po snídani přišlo velké balení, uklízení a konečně u některých vztoužený a u někoho obávaný odjezd.  Autobus partnerské školy, který řídila norská zástupkyně řiditele Christine, nás dovezl až do Osla, odkud jsme v 10:00 odjížděly švédským autobusem. Cesta probíhala velice příjemně. Autobus byl velice pohodlný a prostorný. Samozdřejmě byl vybaven toaletou, teplou vodou a byl zde i čaj, káva, či polévka zdarma. (Seděl jsem na poslední pěti místné sedačce spolu s jakýmsi mužem pravděpodobně arabské národnosti. Dalo se to poznat i z arabských nápisů na kazetách jež poslouchal. Na nich byla amatérsky nahrána prapodivná hudba. Nicméně tento muž se choval velice přátelsky a po příjezdu se zdvořile rozloučil.) Okolo poledne přejel autobus norsko-švédské hranice. Plynule bez stání nebo třeba jen zpomalení, které je možno zažít třeba na česko-německých hranicích. Krátce poté udělali řidiči přestávku a tak jsme se prošli i po švédské půdě. Na nádraží v Goteburgu. jsme přestoupili do českého autobusu, který se s námi v 22:00 najel v přístavu Trelleborg na trajekt směřující do německého přístavu Sasnitz. Byl o něco menší než trajekt co nás vezl do Norska, ale i tak obsahoval restauraci a obchod. Před půlnocí všichni usnuli. Po probuzení byla už....
NE 24.10.1999
(P. Kuda)
Nedělní den pro nás tentokrát začal již přesně od jeho začátku. V té době jsme totiž již byli na německém trajektu v přístavu Trelleborg a směřovali jsme do německého přístavu Sassnitz. Po malých problémech způsobených najížděním vlakových souprav do trajektu konečně odrazil přibližně kolem 1 hodiny večerní. Protože ze zdlouhavé cesty, která předcházela nástupem na trajekt byli již všichni velice unaveni, ulehli do odpočinkové místnosti. někteří z nás netrpělivcýh přešlapovali kolem 3.00 hodiny pře obchodem, který se měl v této době otevírat. Po malých nákupech jsme opět ulehli. Přibližně kolem 5.00 hodiny jsme přes německé hranice pronikli na jejich území. Všichni jsme se probudili až na zastávce v německu, kde jsme stavěli na jedné z benzínových pump. Následovala zpáteční cesta přes český přechod a přímo do hlavního města Prahy. Celá cesta byla doprovázena komediálními filmy na videu v autobuse. Poslední naše zastávka byla v Teplicích a dále až v Praze. Po příjezdu do Prahy jsme se s některými studennty již rozloučili, protože od tohoto místa již následovala individuální cesta domů. Tím skončil náš poslední společný den na projektu Leonardo da Vinci 1999 v Norsku.

Autobus, který nás dopravil zpět no České republiku


 


anglická verze