Dne 28. 4. jsme se zúčastnili stejně jako každý rok soutěže Školní časopis roku 2017. Porota vybírala v krajském kole ze 33 školních časopisů z 25 základních a středních škol v Jihočeském kraji celkem v 7 kategoriích a slavnostní vyhodnocení se konalo v reprezentativní zasedací místnosti krajského zastupitelstva na Krajském úřadě v Českých Budějovicích. Na slavnostní vyhlášení výsledků krajského kola se letos vydal Jakub Pavelka a Pavel Štěpánek – žáci z B1.I a nejmladší členové redakce našeho časopisu. Tentokrát se nám podařilo zabodovat a s podzimním a vánočním číslem jsme společně vybojovali druhé místo, což je pro nás obrovský úspěch, protože stříbrná příčka přinesla postup do celostátního kola, které se koná na podzim v Brně.
Bára Chválová, šéfredaktorka Průmkařin

Celé redakční radě školního časopisu Průmkařiny gratulujeme!

800px-Redakcni_rada_aktu

Nutno podotknout, že velkou zásluhu na současném úspěchu Průmkařin má vedle redaktorů především jejich vedoucí Bára Chválová, protože jako stoprocentní šéfredaktorka věděla ve všech číslech o každém písmenku, poctivě články psala a kompletovala společně s fotodokumentací, příspěvky sháněla, upravovala a do jednotlivých rubrik zařazovala, a jak známo, redaktoři mívají obvykle s včasným odevzdáváním problém. Zanedlouho vyjde poslední číslo, které bude v závěru školního roku pojato jako dvojčíslo a stále ještě v režii Báry (i přes její maturitní přípravy a zkoušky). V Bářině slově na závěr se dozvíte, proč a s jakým nasazením do Průmkařin současná šéfredaktorka vstupovala a přikládáme malou ukázku.

„…Nejprve bych se zaměřila na samostatný časopis. Šla jsem do něj, jakmile mi to tehdejší šéfredaktor Michal Hošna nabídl, a zůstala jsem tady po celé čtyři roky. Ano, někteří si říkají, že je to jen práce navíc, nic z toho nemají nebo nebudou dělat něco jen tak.

Já měla jistou výhodu, že mě psaní bavilo a už od mých osmi let baví. Za tu dobu jsem se posunula neskutečně daleko, a i když to ještě chvíli potrvá, mám několik dlouhodobých projektů, které chci jednou ukončit a snad i poslat do světa. Ale říká se, že nejhorší je něco roky psát a pak příběh ukončit a už se k němu nemoct dostat.

Když jsem po roce a půl časopis převzala, přestala jsem do něj stíhat i psát. A ne, nepřestalo mě bavit ho tvořit. Vést lidi (kterým se občas dost nechce cokoliv dělat) a vytvářet výsledek v podobě dalšího čísla je také věc, kterou dělám ráda. A že to někdy bylo na poslední chvíli!…“

Rádi bychom Báře za její práci v Průmkařinách moc poděkovali a doufáme, že se pomyslné žezlo dostane do stejně zodpovědných rukou. Adepti se naštěstí našli a nejníže umístěná fotka je toho důkazem.

Prumk

průmk2Jakub Pavelka a Pavel Štěpánek